Měsíční zpravodaj MIKROREGION JESENICKO 3/2003

Únor 2002 - Hudební rozhledy

Únor 2002 - Harmonie

26.1. 2002 - Pardubické noviny

Září 2001 - Hudební rozhledy

Hudební rozhledy 10, 1991/XLIV

La Tribune de Genéve - 11. červen 1996

 

V mladé pianistické (a manželské) dvojici Zdeňka Kolářová a Martin Hršel byli získáni vynikající interpreti. Dali dílu v úžasně jisté souhře strhující sílu, nezůstali nic dlužni motorice a vychutnali i pomalé pasáže. Je pěkné, že i ve svém přídavku zůstali v okruhu novější hudební tvorby. Variace na Paganiniho téma Witolda Lutoslawského z roku 1941 proměňují téma s velkou fantasií ve stále nové myšlenkové světy.

(pod fotografií)
Úžasně jistá souhra: Zdeňka Kolářová a Martin Hršel se projevili při čtvrtém symfonickém koncertu jako vynikající pianisté.

Hans Linder, Nordsee-Zeitung, 11. ledna 1995

Hudební rozhledy 10, 2000/53

pro zvětšení klikněte na obrázek

Cincinnati Enquirer, 13. září 1993

 

Xavierské klavírní pořady zahájeny dvojicí z Prahy

    Přes dlouhou cestu z Prahy, Česká republika, do Cincinnati o tomto víkendu, bylo Pražské duo uvolněné a bez nervozity, když uskutečnilo svůj americký debut v nedělním veřejném koncertu v koncertní řadě klasické klavírní hudby Xavierské univerzity.
    Toto mladé (oba 34 let) a nesmírně talentované manželské klavírní duo si zasluhuje být slyšeno častěji. 142 posluchačů odpoledního koncertu v ústředním univerzitním divadle bylo okouzleno, když je Zdeňka Kolářová a Martin Hršel provázeli barvitým programem skladeb pro dva klavíry. A byli vždy perfektní v souhře, jako výborně sladěný bruslařský pár.
    Že jsou bývalými studenty českého pianisty Ivana Moravce, bylo jasně vidět na jejich hudebním pojetí. Bylo přemýšlivé, ovládané, vyzařující ryzí vroucnost. Ale nejpůsobivější byla báječná vyrovnanost, které dosáhli. S jakýmsi podivuhodným šestým smyslem cítili hudbu společně jako jeden člověk, i když sotva pohlédli jeden na druhého.
    Koncert začal dvěma skladbami Mozarta. Larghetto a Allegro Es dur bylo se svým prostým půvabem okouzlujícím úvodem, plným subtilního odstínění a pozorností k detailu. Sonata D dur, K 448, která následovala, vrcholná skladba pro pražské klavírní duo, měla překypující náladu. Její konverzační části byly absolutně vyrovnané, její pasáže křišťálově čisté.
    Tři české tance Martinů nabídly kontrast, barvu a složité rytmy, bezvadně zahrané.
    Páteří programu byla Rachmaninovova rozsáhlá Suita č.2, op.17. Hra dua měla velkolepý rozmach ryzího romantického pojetí, bylo jak vášnivé, tak oduševnělé. Ve valčíku zvolilo duo rtuťovité tempo - někdy na úkor zřetelnosti - ale zvládlo ďábelsky obtížné trioly ve finále s bravurou.
    Lutoslawského šestiminutové Variace na téma Paganiniho byly efektním finále, provedeným s odvahou a virtuozitou.
    Ale Kolářová a Hršel si dokonale získali publikum přídavkem, kdy se podělili o jeden klavír, aby provedli nostalgický Dvořákův 10. slovanský tanec.

Překlad: J. Schmidt

Lidové noviny, 1994

 

Pardubické noviny, 14. prosince 1994


Hudební rozhledy, č.12 1999

Lidové noviny, 18. únor 1998

Večerník, 6. duben 1993

Rovnost

Právo, 5. květen 1998

Pardubické noviny, 28. leden 1998

Liverpool Echo, 12. říjen 1995

Daily Post, 12. říjen 1995

Před přestávkou jsme mohli prožít, kde prýští prameny této hudební řeči. Již ve čtyřručním Klavírním koncertu B dur Vídeňáka volbou Leopolda Koželuha jsme přes ohromnou mozartovskou klasičnost vytušili české muzikantství. Perfektně navzájem sladěné Pražské klavírní duo nasadilo také vše, aby citlivě odstínilo melodické fráze a ukázalo v pravém světle podivuhodné bohatství nápadů "českého Mozarta".

Kýč jak to Suk umí

Šlesvicko - holštýnský hudební festival III: Pražský komorní orchestr

Líbivost pro všechny: nejdříve hudebně servírováno v segebergském mariánském kostele Josefem Sukem a jeho Pražským komorním orchestrem, pak neméně tlustě naneseno jako chutná pomazánka na chlebíčkách při recepci na radnici. Ale jenom utrhační mlsouni tvrdí, že prý tato chutná sousta přivábila posluchače v tak hojném počtu - navzdory tak neznámým českým skladatelům jako jsou Suk, Koželuh a Janáček.
Hýřivý zvuk, melodická blaženost, nasládlý pathos: byl to večer hlubokých vzdechů a pohlazení po duši. Klasický kýč, tak to suše komentoval jeden citový ignorant - ale s tímto názorem zůstal stát osamocen uprostřed blaženého houfu posluchačů. A cožpak to také nebylo prostě krásné, slyšet perlit se kolem široce proudící melodiku v Koželuhově klavírním koncertu pro čtyři ruce? Nechat se ukolébat do spánku snivým Nokturnem po.40 Antonína Dvořáka a nechat si nalít do uší balzám přívětivě prosté Sukovy serenády?
Ano, panovala dokonalá harmonie mezi posluchači a interprety. Lahoda houslí a syté zvukové barvy, výrazně působící dynamika a příležitostně i trocha virtuosity: dirigent Josef Suk a jeho smyčce jakož i oba sólisté Martin Hršel a Zdeňka Kolářová se starali o hladký tok hudby. A tak tím jediným vzrušujícím byly červené šifónové šaty bez ramínek atraktivní klavíristky Kolářové...

Leopold Koželuh patří v rámci významných událostí festivalu k aktuálním znovuobjeveným autorům, jeho čtyřruční koncert B dur k nejatraktivnějším tohoto druhu a "Pražské klavírní duo" doufejme k hostům, kteří se brzy znovu vrátí. V orchestru, posíleném dechy, se podařilo Martinu Hršelovi a Zdeňce Kolářové prostou hudební sazbu na mozartovskou výši, nechat se perlit ležérní figurativnost, v adagiu procítit haydnovskou zpěvnost. Finálním rondem se tito umělci vehnali do srdcí publika, které je odměnilo nadšeným potleskem.